Veselé Veršování i všeliké jiné počínání od kreslení, focení, natáčení až k počítání

Ukázka z videotvorby

Ukázky tvorby v PowerPointu a v Excelu

Kontakt

Nepojmenovaný 2.jpg
Nepojmenovaný 3.jpg
bez názvu.png
images.jpg

Anketa

Jak se vám líbí tyto stránky

Líbí se mi (14 | 93%)
Ujdou (1 | 7%)
Nelíbí se mi (0 | 0%)

Statistiky návštěvnosti

Příroda

SDC11182.JPG
IMG_6381.JPG
IMG_5813.JPG
IMG_6666.JPG
bříza.JPG

rok 2009

Zrození stromu

Člověk a strom, žák a mudrc.
Každý strom, jiná kniha života.
Pár kapitol s mnoha popsanými listy.
Obsahem je vše, co člověk touží vědět.
Listy, které přečteš a pochopíš, vypadnou,
nové už ale raší, prázdná místa brzy vyplní.

Jednou však vypadne i ten poslední list,
nový už ale nevyraší a pak je tu konec.
Strom padne rukou dřevorubce, aby dále věrně sloužil člověku.
Jako rub má svůj líc, jako po tmě jednou přijde světlo,
tak i za každým koncem kráčí nový začátek.

A tak každý krok člověka provází duše stromu,
stačí se jen trochu porozhlédnout.
Poslední sirka, kterou zahodíš, bývala stromem.
Staré kukačky na stěně vzpomínají na dobu,
 kdy se z pyšné koruny jejich prazákladu
ozývalo skutečné kukání vychytralých jmenovkyň.

Člověk je jako ten strom, má svůj začátek
a má i svůj konec, zrození a smrt, čas světla a čas tmy.
Ve zrození stromu je velké kouzlo.
Příroda vysloví své zaklínadlo a stane se zázrak.
I ta nejstatnější borovice byla kdysi jen šiškou,
kterou si tu zapomněla veverka,
možná našla oříšek a šišku odhodila.

Tak i jeden malý chlapec odhodil jablíčko,
co dostal od mámy, aby zahnal žízeň.
 Snad pro viklající se zoubek, nebo jen tak, že mu nechutnalo,
nakousnuté jablko zahodil do trávy
a běžel za míčem, který se odkudsi přikutálel.

Přírodě se zželelo ztraceného plodu,
a tak jednou z jara učinila ten zázrak.
Vdechla život jadýrku, co z jablka v zemi zůstalo.
Zahřála ho ve svých mocných dlaních,
dovolila mu nasát trochu živin ze země,
kterou kdysi sama stvořila a dobře o ni pečovala.

A zem musela ustoupit tomuto novému stvoření,
udělala místo klíčku, který z puklého jadýrka vyrašil.
Rozestoupila se a pomohla mu na jeho cestě vzhůru,
na cestě ke světlu a teplu slunečních paprsků.
Až tam nahoře, na konci té cesty z podzemí,
rozložila jablůňka svůj první list tváří ke slunci.

A byla napsaná zase jedna z kapitol knihy života.
Moudrost z ní může čerpat každý, kdo bude chtít,
každý kdo pochopil, kolik je jí tam ukryto.
Je tam vše, co si jen člověk dokáže představit.
Je tam pravda i lež, krása i ošklivost,
radost i smutek, smích i pláč.

Pravda je v pevnosti kmene a hloubce kořenů.
 Lež pak v rozmarnosti stínu, který je hned tam,
hned tady a potom zase jinde.
Nedá se na něj spolehnout a proč taky,
vždyť je to jen stín, který si hraje na to, že je stromem.
Nikdo mu naštěstí nevěří, je to lhář.

Krása je v květech, ve vůních těch květů,
co lákají malá chlupatá letadélka k přistání,
k chvilce odpočinku, k ochutnání sladké šťávy.
A všechny ty vůně se pak otisknou do chuti medu.
Ošklivost je potom ve shnilých plodech,
které padají a hynou kvůli hloupému sadaři, co svoji úrodu nesklidil.

Radost je v koruně, v jejích plodech a listech,
ve světle, co ji prozařuje a ve zpěvu ptáků, kteří v ní odpočívají po dlouhém letu.
A smutek je v kořenech, které jsou živeny z posledních výdechů zvěře, co ve stínu stromu zahynula.
Duše těch tvorů pak vstupují do toho stromu
a s každým novým výhonkem z něj zase vylétají.

V jednom ze starých, k nebi vzhlížejících velikánů spí prý duše dobrého člověka.
Je to duše mladé dívky, která ve stínu stromu usnula.
Nechala se ukolébat tancem větví ve větru a smíchem růžových kvítků.
Její myšlenky pak vstoupily do toho dřeva a duše se oblékla těmi květy.
Kdo ochutná plod toho stromu, uslyší tichounký pláč svého mládí.
strom3.jpg

Ukázky fotek

0001.jpg
Obrázek1.jpg
1.jpg
IMG_5301.JPG
motýl.jpg
006.jpg
od hustopečí 4.jpg
007.jpg
hříbky.jpg
014.jpg
IMG_2558.JPG
IMG_6193.JPG
05.jpg
IMG_5688.JPG
IMG_5642.JPG
01.JPG
014.jpg
IMG_1595 (2).JPG
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one